V horách se dívám na hory
Za deště poslouchám déšť
Jaro, léto, podzim, zima
Včera mi bylo dobře, a zítra bude taky
( Santóka )
už nějakou dobu moje myšlení ovlivňuje kniha Martina Bubera “Já a Ty”. Chci se podělit dvěma výňatky. Prvním je prvních pár vět z knihy. Vymezuje zde Buber prostor pro další úvahy a v jejich duchu pokračuje kniha.Druhý výňatek určuje místo a kondici člověka ve světě, odcizení, bezednou propast mezi já a světem. Čím se tu propast dá zaplnit? Hmmm?
Martin Buber: Já a Ty
Svět je pro člověka dvojí, neboť i jeho postoj je dvojí.
Postoj člověka je dvojí, neboť i základní slova, která může pronést, jsou dvě.
Základní slova nejsou jednotlivá slova, ale slovní dvojice.
Jedním základním slovem je slovní dvojice Já-Ty.
Druhým je Já-Ono.
A tak je i lidské já dvojí.
Neboť já základního slova Já-Ty je jiné než já základního slova Já-Ono.
Základní slova neoznačují věcí, ale poměry. Nevypovídají o něčem, co existuje mimo ně: až jejich vyslovení zakládá bytí toho, co vyjadřují.
Základní slova říkáme svou bytostí.
Říkáme-li “ty”, vyslovujeme i já slovní dvojice Já-Ty.
Říkáme-li “ono”, vyslovujeme i já slovní dvojice Já-Ono.
Základní slovo Já-Ty lze říkat jen celou bytostí.
Základní slovo Já-Ono nelze nikdy říkat celou bytostí.
…a druhý výňatek:
Občas, když se člověk zděsí odcizení mezi já a světem, začne uvažovat, že by se mělo něco dělat. Jako když tě ve zlé noční hodině tryzní živý sen – hradby se rozpadly a propast křičí – …tak se děje člověku v hodinách přemítání – chvěje se, rozvažuje a nezná směr. A snad přece jenom zná, v utajeném koutě své bytosti, kde sídlí nemilované vědění hlubin, snad zná směr obrácení, které vede přes oběť. Ale on zavrhuje toto vědění. …Přivolává na pomoc myšlenku, které, právem, velmi důvěřuje: ta má zase všechno napravit.
…A úslužná a dovedná myšlenka maluje se svou proslulou rychlosti řadu – nikoli, dvě řady obrazů, na pravou i levou stěnu. Na jedné je ( nebo spíše: děje se, neboť obrazy světa, které vytváří myšlenka jsou spolehlivou kinematografií ) vesmír. A pod touto řadou obrazů je napsáno: “Jedno a všechno”. Na druhé stěně je zobrazena duše. A pod touto řadou obrazů je napsáno: “Jedno a všechno”.
Kdykoli se pak člověk napříště zděsí odcizení a svět v něm vzbudí úzkost, vzhédne ( vpravo nebo vlevo, jak se to právě hodí ) a spatří obraz. Tu vidí, že já tkví ve světě a že vlastně žádného já není, takže svět mu nemůže nijak ublížit, a uklidní se. Nebo vidí, že svět tkví v já a že vlastně žádného světa není, takže mu nemůže nijak ublížit, a uklidní se.
Ale příjde i chvíle a je blízká – kdy člověk, který se zděsil, vzhlédne a uvidí v jediném zablesknutí oba obrazy najednou. A tu se ho zmocní ještě hlubší zděšení.
Onehda jsem byl v Praze u kamarádky. Ráno jsem spěchal, zpožděný jako vždy. I tak jsem se rozhodl, že s kamarádkou vypiju kafe. Nabídla mi mlíko, řekl jsem jí že mlíko nepiju.
Ptala se mě proč. Řekl jsem jí, jak to s mlíkem je. Tj. to, že kráva má mlíko ze stejných důvodů jako člověk, tj. pro krmení mláděte, tudíž musí mít tele, aby mléko měla. Nemá mléko “automaticky”. Velmi se tomu moje kamarádka podivovala. Ptala se tedy co s teletem. Divila se ještě víc, že tele jde od matky během pár dní a během pár týdnů končí na porážce. Vražda. Ale pokračujme. Kráva má mléko jen omezený čas – několik měsíců, možná rok. Pak se jí oplodní, říká se tomu inseminace, na býka zapomeňte, znova, tj. další tele, další vražda. Tak se to otočí asi třikrát. Pak je kráva tak vyčerpaná, že na porážku jde taky. Tedy 4 vraždy.
Když to kamarádka slyšela, tak mi řekla, že je to strašné, že to nevěděla, jak je klamáná, a že by to měli učit ve škole. Po chvíli odmlky řekla, že ale i tak si to mlíko do kafe dá.
No co, no nic. Příště zaklepem u jiných dveří.
Tak, kdo chce vidět, jak to s mlékem opravdu je, ať se koukne sem: http://veg-tv.info/Meet_your_Milk
tak pro dnes ještě jedna deska for free dnld:
term.18 sawako + richard chartier + shinjiro yamaguchi november 9, 2007
a purely improvisational live performance experiment at the ICA [ London, UK ] as part of the Atlantic Waves:
London International Festival of Exploratory Music, November 9, 2007.
docela pěkný live act
ok, tak tedy dobře, trochu ambientu/minimalu na labelu Cronica
http://www.cronicaelectronica.org/?p=032
feel free to dnld
sváteční den
jiný než ostatní dny?
a přece jiný…
( napsáno kamarádovi Jakubovi k narozeninám, 05_08 )
tam, kde jsem, to také i poslouchám. v horách byl čas ambientu a minimalu, ten odezněl…. vracím se ke kořenům, k HC, punku. jako za mlada. také se tak cítím, ale o tom jindy.
takže HC:
dvě desky:
pražské lakmé, emo-screamo nátěr ála Ebullition nebo francouzská scéna a francouzká kapela le pre ou je suis mort
poslech a stáhnutí zde:
http://www.archive.org/details/Lakme_album_LP
http://www.denovali.com/lepreoujesuismort/
na maila jsem rozesílal odkazy na film Earthlings – docela ostrý film o tom, jak se zachází se zvířaty. čekal jsem nějakou odezvu. kromě dvou lidí nic. jsem smutný z toho. tak kdo ještě se nekoukal, tak ať se koukne: http://veg-tv.info/Earthlings
chtěl jsem internetovou stránku a mám blog? ale k čemu? je v tom zatajen nějaký smysl? proč byl napsán? zbůhdarma, namátkou, z potřeby bázně, z rozkazu bloudící mysli a proto, že i věci nejstarší, jsou osazeny v síti přítomého času (LUMEN? Mondo). No dobře, verbální onanie. Ten kdo ví, nemluví, ale i tak je zde potřeba se vyjádřit, něco sdělit. Stejně pak touha zaznament a zvěčnit. Uvidíme….
