You are currently browsing the category archive for the 'Uncategorized' category.
Oslovilo mě několik “reklam”. Obsession, Joe Chemo, Absolute on Ice a jiné. K prohlídnutí zde
tady je výňatek z rozhovoru s členem kapely New Wind. už to nemůžu dohledat, kde jsem to surfil, tak to zůstává tak, bez odkazu.
autor umřel, haha, postmoderní přístup k psanému textu
Kdo se kompletně osvobodil od předsudků, které jsme se od dětství naučili? Kdo se osvobodil od všech politických, náboženských a morálních schémat, která nám tahle společnost vštípila? Kdo může říct, že žije naprosto bez drog? Jak jsem řekl a znova řeknu, pokud budeme mluvit pouze o „fyzických” drogách jako tabák, alkohol, heroin, kokain, nebo i když půjdeme dále, k cukru a čokoládě, tak najdeme spoustu lidí, co žijí bez drog. Ale když se do sebe pokusíš ponořit hlouběji, najdeš mnohem víc závislostí, než bys čekal. Pravda je, že zjistíš, že jsi závislý na spoustě situací, lidí, potěšení a jejich jedinou funkcí je, aby před tebou skryly bídu života, který žiješ. Straight edge není postavení, ani něco, čeho docílíš, je to (r)evoluční proces. Je to opravdu proces, který začíná potřebou a uvědoměním přestat s užíváním všech běžných drog a postupuje do fáze, kdy si uvědomíš, že nejsi závislý pouze na těchto věcech. Pak se mohou stát dvě věci: buď zůstaneš šťastný se svým klišé a „životem bez drog,” nebo se ponoříš hlouběji do sebe samého a začneš hledat odpovědi. A ten, kdo přestane hledat odpovědi, přestane žít.
Jestli duchovno je nejvyšší úroveň libovolně dělané činnosti, pak duchovnem v hiphopu bude turntablism. Dva gramofony a mixer jako nový hudební intrument. Když jsem poprvé na Vadimově koncertě viděl set ex-DJ Scratch Perverts First Rate, myslel jsem si, že mě šálí zrak. A nejen mě. Tak, ke shlédnutí: Q-Bert, můj miláček First Rate. A ještě z jiného soudku, ha ha ha – MPC masakra, DJ Shadow, Cut Chemist a spol: Pushing buttons
Párkrát se pomiluje
a je ve vesnici jak doma
divoký kocour
( Kobajaši Issa )
pěkné, ne?
Jodi Cave: Absent
z katalogu New Yorského vydavatelství Taylora Deupree se vyjímá za poslední dva roky deska skotského hudebníka Jodi Caveho “For Myria”. Je to ojedinělý počin, na hranici minimalu, ambientu, clicks/cuts, nové hudby. každý zvuk vybroušený do podoby jehličky, výborné kompozice, vynalézavost a vlastní styl, který v tomto žánru často schází.
jako ochutnávka práce Jodiho album “Absent”, který vyšel na sublabelu 12k .term volně ke stažení a k poslehu zde
Řeč je pokožka: otírám se svou řečí o druhého. Jako bych měl místo prstů slova, nebo jako by na konečcích mých slov byly prsty. Má řeč se chvěje touhou. Vzrušení vychází z dvojitého kontaktu: na jedné straně se veškerá aktivita diskurzu diskrétně, nepřímo soustřeďuje na jediné označované, jímž je “Toužím po Tobě”, a uvolňuje jej, vyživuje, rozvětvuje a nechává jej vybuchnout ( řeč dosahuje vyvrcholení v dotyku sebe samé ). Na druhé straně ovíjím druhého svými slovy, hladím ho, mazlím se s ním, rozpřádám rozhovor o tomto mazlení, vyčerpávám se, abych co nejdéle prodlužoval komentář, jemuž náš vztah podřizuji.
Barthes zde odchází od strukturalizmu s cílem prozkoumat tajnosti a úskalí milostného vztahu. Odvolává se jak na Goetheho Werthera, tak na psychoanalytiky Freuda, Winnicotta, ale i na francouzského psychoanalytika a strukturalistu J.Lacana. I přes striktní analýzu diskurzu kniha nestrácí na svěžesti, svižnosti a hloubce. Berthes je vášnivý milovník, často žárlivý, malicherný ale upřímný a hluboký. Se doporučuje nejen zamilovaným.
V budoucnosti, ani né tak daleké, v místě, ani né tak odlehlém, se odehrává válka mezi silami Dobra a Zla.
Pro mě nejde ani o to jak, tj. jestli zdravě, nebo ne, ale kde – v supermarketu nebo u maloobchodníků. To, že většinu maloobchodníků supermarkety zlikvidovaly si snad už všichni všimli. Když se ptali sociologa Kellera, v návaznosti na toto téma ve kterému supermarketu nakupuje on a jeho rodina, tak jako by on měl dát rozhřešení, kde je menší zlo, řekl, že ve večerce, co má za rohem. Toto není revoluce, to je vzpoura! Když jsem v Praze, spím u kamarádky na Žižkově. Má tam večerku, prodává tam Viking – dvoumetrový chlap ruského původu bez předních zubů v otrhané džíze s trojnohým čoklem ala přebal Alice in Chains. Posledně jsem tam kupoval večer pro kamarádku čokoládu. Viking na mě: “mladý a sladké, navečer? budeš agresyvny”.
Je každého jednotlivého věc, kde utratí své těžce vydělané peníze. Stejně pak, jestli ke štěstí potřebuje velké množství. Možná místo dvou čokolád Kinder by stačila i jedna Fair-Trade Rapunzel nebo Gepa.
Filmík Store Wars ke shlédnutí zde. Doufám, že oceníte herecký výkon Ču-Brokolice a Tofu-D2. Docela jsem se nasmál.
V horách se dívám na hory
Za deště poslouchám déšť
Jaro, léto, podzim, zima
Včera mi bylo dobře, a zítra bude taky
( Santóka )
už nějakou dobu moje myšlení ovlivňuje kniha Martina Bubera “Já a Ty”. Chci se podělit dvěma výňatky. Prvním je prvních pár vět z knihy. Vymezuje zde Buber prostor pro další úvahy a v jejich duchu pokračuje kniha.Druhý výňatek určuje místo a kondici člověka ve světě, odcizení, bezednou propast mezi já a světem. Čím se tu propast dá zaplnit? Hmmm?
Martin Buber: Já a Ty
Svět je pro člověka dvojí, neboť i jeho postoj je dvojí.
Postoj člověka je dvojí, neboť i základní slova, která může pronést, jsou dvě.
Základní slova nejsou jednotlivá slova, ale slovní dvojice.
Jedním základním slovem je slovní dvojice Já-Ty.
Druhým je Já-Ono.
A tak je i lidské já dvojí.
Neboť já základního slova Já-Ty je jiné než já základního slova Já-Ono.
Základní slova neoznačují věcí, ale poměry. Nevypovídají o něčem, co existuje mimo ně: až jejich vyslovení zakládá bytí toho, co vyjadřují.
Základní slova říkáme svou bytostí.
Říkáme-li “ty”, vyslovujeme i já slovní dvojice Já-Ty.
Říkáme-li “ono”, vyslovujeme i já slovní dvojice Já-Ono.
Základní slovo Já-Ty lze říkat jen celou bytostí.
Základní slovo Já-Ono nelze nikdy říkat celou bytostí.
…a druhý výňatek:
Občas, když se člověk zděsí odcizení mezi já a světem, začne uvažovat, že by se mělo něco dělat. Jako když tě ve zlé noční hodině tryzní živý sen – hradby se rozpadly a propast křičí – …tak se děje člověku v hodinách přemítání – chvěje se, rozvažuje a nezná směr. A snad přece jenom zná, v utajeném koutě své bytosti, kde sídlí nemilované vědění hlubin, snad zná směr obrácení, které vede přes oběť. Ale on zavrhuje toto vědění. …Přivolává na pomoc myšlenku, které, právem, velmi důvěřuje: ta má zase všechno napravit.
…A úslužná a dovedná myšlenka maluje se svou proslulou rychlosti řadu – nikoli, dvě řady obrazů, na pravou i levou stěnu. Na jedné je ( nebo spíše: děje se, neboť obrazy světa, které vytváří myšlenka jsou spolehlivou kinematografií ) vesmír. A pod touto řadou obrazů je napsáno: “Jedno a všechno”. Na druhé stěně je zobrazena duše. A pod touto řadou obrazů je napsáno: “Jedno a všechno”.
Kdykoli se pak člověk napříště zděsí odcizení a svět v něm vzbudí úzkost, vzhédne ( vpravo nebo vlevo, jak se to právě hodí ) a spatří obraz. Tu vidí, že já tkví ve světě a že vlastně žádného já není, takže svět mu nemůže nijak ublížit, a uklidní se. Nebo vidí, že svět tkví v já a že vlastně žádného světa není, takže mu nemůže nijak ublížit, a uklidní se.
Ale příjde i chvíle a je blízká – kdy člověk, který se zděsil, vzhlédne a uvidí v jediném zablesknutí oba obrazy najednou. A tu se ho zmocní ještě hlubší zděšení.
